Položíme-li si otázku „Co je to parazit?“ pak můžeme říci, že se jedná o jedince využívajícího ke svému životu prostředí jiného jedince s různou formou závislosti - trvalá, krátkodobá nebo fakultativní / výběrová.
Většina z nás si pod pojmem parazit představí škrkavku nebo tasemnici s místem výskytu ve střevě. My si tuto domněnku rozšíříme, jak druhově, tak výskytem. V našem organismu mohou parazitovat nejen drobní živočišní paraziti jako jsou výše zmínění zástupci hlístů (škrkavky, tasemnice, motolice, vlasovci, svalovci...), ale běžně známá klíšťata a další ektoparaziti /přenášející další parazity – např. borrélie) a stejný efekt na naše zdraví mají i mikroorganismy z řad virů, prvoků, bakterie nebo plísní napadající a tím parazitující v našem organismu. Místa jejich výskytu představují prakticky všechny orgány a tkáně. Již zmíněná tasemnice nebo škrkavka se nevyskytuje pouze ve střevě, ale může pronikat i do dalších orgánů a tkání, ať již ve formě dospělce nebo larválního stádia.
Běžné místo výskytu parazitů je následující:
Řada parazitů má vyvinut některý ze způsobů obrany proti imunitnímu systému organismu, proti záhubě vlastním přemnožením nebo smrtí hostitele. Dokáží po dlouhou dobu přežívat v cystách /ať již vně nebo uvnitř hostitele/, parazitují přímo v buňkách, někteří dokonce v samotném imunitním systému /v bílých krvinkách/, využívají schopnosti abiózy, kterou reagují na nepříznivé podmínky prostředí.
Průnik do organismu a míru jeho pomnožení v něm ovlivňuje zejména vnitřní prostředí a stav imunitního systému. Je-li prostředí v nerovnováze v důsledku dalších zátěží, je-li organismus překyselený a imunitní systém oslaben, pak pomnožení parazitů proběhne snadněji.
K napadení organismu parazity s negativním účinkem na naše zdraví dochází při souhře několika okolností, kterými jsou:
Ačkoliv parazité jsou příčinou mnohých problémů, do běžné praxe lékařů a veterinářů zabíhají jen okrajově. V organismu zvířecím ani lidském nejsou ničím výjimečným a způsobují nemálo komplikací. Ostatně pojmeme-li mezi parazity i v lidském těle parazitující mikroorganismy, pak není na světě většího zabijáka. Vždyť třeba za 4-letou epochu 2. světové války zahynula jen 1 lidí následky boje, zatímco v průběhu půlroční pandemie španělské chřipky, vzniklé nedostatečnou hygienou a vysokou koncentrací lidí na sklonku války, to bylo 20-40 milionů. Neznalost životního cyklu trypanozom snížila po kolonizaci Ugandy Evropany a jejich tlaku na koncentraci Afričanů do měst a vlhkých oblastí s výskytem přenašeče, populaci v Ugandě díky spavé nemoci z 6,5 na 2,5 miliónu během pár let...
Nelze ani opominout změny za posledních cca 50 let s pozitivním efektem na rozvoj parazitů, kdy došlo ke změně prostředí a chování lidí. Cestování a tím snadné překonání velkých vzdáleností v krátké době není ničím neobvyklým stejně jako stálý trend koncentrace lidí do města, změny klimatu a pobyt člověka v teplotně komfortním prostředí vyhovujícím rozvoji parazitů.
V neposlední řadě nelze opomenout přímý negativní vliv člověka, kdy např. díky masivnímu používání antibiotik vznikla rezistence patogenů vůči nim. Obdobně se zvyšuje rezistence na chemoterapeutika.
Paraziti mají schopnost rychle se adaptovat na nového hostitele v poměrně krátké době 20-30 let. Je to důsledek frekvence vzájemného kontaktu původního a nového hostitele. Typickým příkladem je vazba člověka a domácích zvířat. Např. člověk získal přes 60 parazitů od psa, více než 40 od krav nebo prasat, přes 30 od koní a ve výčtu bychom mohli dále pokračovat.
A co mohou parazité způsobit? Jsou to různé alergické reakce, kožní onemocnění, napadení a poškození vnitřních orgánů, poškození svalů, kloubů a šlach a mnohé další.
Chceme-li dosáhnou maximálního účinku frekvenční terapie, pak je vhodné její podpoření kombinací více níže uvedených možností:
Proces základní detoxikace by měl trvat minimálně 2 týdny /individuální/před zahájením vlastní aplikace plazmy. Je nutné si uvědomit, že pokud jsme nedetoxikovali organismus řadu let, nemůžeme chtít dosáhnout změny ze dne na den. Zejména pak nemůžeme ani očekávat, že řadu let opomíjené nebo neúspěšně léčené problémy odstraníme jednou nebo dvěma návštěvami na plazmovém generátoru.
Nemalou pozornost je nutné věnovat odstranění zdroje problému v prostředí /např. výskyt parazita v domácnosti...
Při samotném působení plasmy a správné identifikaci zátěže, včetně vhodného nastavení frekvence dojde k zahubení daného stadia parazita (různá stádia mají různé frekvence – vajíčka, larvy, dospělý jedinec...), následně dojde k vyplavení mrtvých jedinců do krve a nutnosti jejich vyloučení z těla. Došlo-li by k náhlému usmrcení velkého množství parazitů, pak může dojít k přetížení lymfatického systému s vytvořením otoků a neadekvátně vysoké zátěže pro již oslabený organismus. Naopak u relativně zdravého jedince dojde ke krátkodobému útlumu, únavě, která přejde a následuje stav plný energie... Proto je důležitá odborná aplikace a posouzení stavu po každém použití, zhodnocení konkrétního účinku a nastavení optimální frekvence aplikace. Obecně by doba použití by neměla být delší než 90 min /den a ne častěji než 2x týdně.
Pro další osvětlení postup a prognózu nápravy aktuálního stavu nás neváhejte kontaktovat.
Vlasovec psí je parazit, který je hlavním parazitárním nebezpečím pro psy, zvláště v geografických podmínkách, kde je vyšší teplota a vlhko. Přenos se uskutečňuje pomocí komárů, ve kterých tento parazit prodělává částečný vývoj. Původní výskyt zahrnoval takové oblasti jako je severovýchodní oblast Austrálie nebo jihovýchodní oblast USA. Bohužel, v poslední době se zjišťuje, že jeho výskyt přestává být limitován původními podmínkami a vyskytuje se po celém území USA. Tak hovoří zahraniční literatura. V našich podmínkách se vyskytuje též, bohužel, zatím to veterináři neakceptují. Další poznatky totiž trochu mění i způsob přenosu. Pouze komáři pravděpodobně nebudou ti, co je dále šíří. Mikroskopické mikrofilárie, které jsou vývojovým stádiem vlasovců, se přenášejí všemi tělními tekutinami. To znamená, že se velmi snadno se přenesou ze psa na kohokoliv dalšího slinami, močí atd. A proto jejich šíření je mnohem snadnější než se předpokládá. Po nákaze, přibližně za 100 dní, larva dozrává. Před tím vstoupila do malé plicní tepny, která nese krev ze srdce do plic. Larvy narostou v dospělé červy, kteří měří mezi 12 – 30 cm. Ti pak začnou produkovat larvy nazývané mikrofilárie, zhruba 85 – 120 dní po nákaze.
Srdeční červ (Vlasovec psí) působí zánět stěn krevních cév a částečné zablokování proudění krve. Pes může být infikovaný 9-10 měsíců bez projevů klinických příznaků. V pozdějším stupni projevů infekce je snížená možnost dodávky krve pro blokování srdce parazity. Může se vyvinout chronický kašel, může dojít ke kolapsu po vyšší zátěži. Jako odpověď na tento problém může být zvětšování pravé strany srdce a výsledek – hromadění tekutiny na plicích, ale i na játrech a ledvinách. Závažnost klinických znaků závisí na stupni infekce. Když dospělí červi zemřou nebo jsou zabití léky, zvýší se paradoxně růst potíží. Je to způsobeno zbytky rozpadajících se červů, dojde k zatarasení krevního průtoku v plicích a výsledek je hlenovitý kašel a těžké dýchání. Může v té době nastat i srdeční selhání a náhlá smrt. Proto je nutné stálé sledování veterinářem.
Dělá se buď určením přítomnosti mikrofilárií produkovaných dospělým červem. (Modifikovaný Knottův test) nebo nalezením antigenů produkovaných dospělými červy. (Elisa test) Ale jak píše ing. Bláhová: Našich parazitologických laboratoří je málo. Nejsou tak dobře vybavené jako pracoviště bakteriologů a virologů, neškolí se tolik pracovníků pro tato oddělení, lékaři o jejich práci jeví menší zájem. Laboranti proto nemají dostatečnou praxi a někdy jde i o lidský faktor – pečlivost a rychlost. Vzniká tak začarovaný kruh. Test ELISA, který se nejčastěji používá ke stanovení protilátek je levný a chybový. Lékaři zabývající se touto problematikou uznávají, že je falešně negativní z 50-70%. Všude tam, kde hledáme protilátky a ne parazita, může dojít k chybě. Tolik citace. Pokud je však test pozitivní, může nalézt onemocnění dříve, než propuknou klinické příznaky. V současnosti lze udělat diagnózu i pomocí rezonančních přístrojů.
Pokud jsou testy pozitivní, léčba by měla probíhat pod dozorem lékaře pro již výše uvedené riziko špatné reakce na mrtvé dospělé červy. Thiacetarsamide Na je standardní terapie pro odstranění srdečních červů. Podává se v serii 4 intravenozních injekcí v průběhu dvou dnů. (S odstupem 12 hod) Používaná dávka je 2,2 mg na kg váhy. Ochranná doba pro nepříznivou reakci je alespoň 3 týdny po léčbě. Též se doporučuje 3 týdny před a 3 týdny po používat aspirin v dávce 5-7mg na kg váhy. Pomáhá to snížit riziko poškození cév při odpovědi těla na mrtvé parazity. To jsou informace z odborné od lékařské knihy „Care of the Racing and Retired Greyhound“. V našich podmínkách se doporučuje řešit Vlasovce prostředky Stronghold neboli Ivermecin. Že to není bez dalších problémů, to si lze také představit. Velké zamoření organismu vede po použité léčbě k ucpávání lymfatických odtoků, zadržování vody, poškození ledvin. V souvislosti s napadením organismu srdečním červem dochází však i k dalším problémům v psychické sféře. Onemocnění provází pravděpodobně panické ataky, deprese, agorafobie. Dokonce jsem se dočetla, že v Africe při léčbě lidí je velmi problematické použít Ivermectinové preparáty, protože pak dochází k těžkému poškození mozku.(Pravděpodobně je zamoření organismu příliš velké, k odhalení dochází pozdě, toxiny z parazitů a chemie z léků pak dohromady stav ještě zhorší.) Prostě věc, která se zpočátku jeví jako jednoduchá, má při použití uvedené léčby mnoho problémů, se kterými je třeba počítat.
V současnosti se objevila další možnost, jak zasáhnout proti vlasovci. Je to léčba pomocí frekvenční terapie. Nejlépe plasmatickým generátorem. Výsledky jsou rychlé, spolehlivé. Stále je však nutné myslet na to, že i když jsme do organismu nepřidali žádnou chemickou látku, která samozřejmě má za následek i jiná poškození než je jenom zabití parazitů, v organismu zůstávají mrtví červi a jejich odstraňování je záležitostí dlouhodobou. K napravení psychických problémů dochází také velmi zvolna.
Ze své zkušenosti mohu uvést, že se moje fena, které před onemocněním byla rázná a nebojácná, začala náhle měnit v ustrašenou trosku, stále lehce otylou, i když jsem jí vůbec nepřekrmovala. Teprve po dotazu na ing. Hanu Bláhovou jsem si začala spojovat příznaky s dalšími poznatky a díky tomu se začíná velmi pomalu i stav mé feny lepšit.
Budu ráda, když uvedené poznatky, které jsem přečetla a pokouším se zveřejnit, pomohou i dalším psům a ve spojitosti s tím i jejich majitelům.
Jana Havlová